Koupě zboží přes internet

Vážená redakce. V poslední době jsem se několikrát v různých časopisech dočetla o možnostech výhodné koupě zboží přes internet. Jelikož manžel doma internet využívá, chtěla jsem se zeptat na možnosti takové koupě, případně na její rizika.

Judita K.
Valašské Meziříčí

Vážená paní,
děkuji za Váš velice aktuální dotaz, který mi umožňuje obecně se podívat na problematiku tzv. spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku, tedy i na nákup prostřednictvím internetu, což je právě Váš případ.

Projevíte-li zájem koupit si přes nějaký internetový obchod zboží, například kuchyňský robot, budete ve vztahu s internetovým prodejcem vystupovat coby spotřebitel. Jak již ze samotného označení plyne, spotřebitelem je osoba, která něco spotřebovává. Nachází se tedy na pomyslném konci spotřebního řetězce, je vždy konečným adresátem služby nebo zboží. Tyto služby nebo zboží získává za účelem osobní spotřeby, ne za účelem jejich dalšího prodeje. Uskutečněním samotné koupě uzavíráte s prodejcem tzv. spotřebitelskou smlouvu. Úprava spotřebitelských smluv je obsažena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kde je uvedeno, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel (tedy Vy) a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je přitom pouze osoba, která Vám prodala zboží v rámci své podnikatelské činnosti (tedy například provozovatel internetového obchodu). Pokud byste si tedy přes internet koupila půl roku starý kuchyňský robot od paní Novákové a ta by k tomu neměla podnikatelské oprávnění (sama by tedy byla spotřebitelem), neuzavřely byste spolu spotřebitelskou smlouvu a nevztahovalo by se na Vás níže uvedené pojednání.

Dennodenně se přesvědčujeme, že být spotřebitelem není vždy jednoduché. Silná ekonomická pozice na trhu a praktiky některých podnikatelů způsobují, že spotřebitelé mají na vybranou pouze dvě možnosti: buď si zboží či službu koupí nebo ji odmítnou. Vyjednávání o ceně či jiných smluvních podmínkách zde nepřichází v úvahu. Spotřebitel navíc ve většině případů ani nedisponuje dostatečnou odbornou způsobilostí, neboť ne každý se orientuje v zákonech jako právník. Spotřebitel je tedy ve vztahu k podnikateli v slabším postavení, což je důvodem pro jeho specifickou ochranu, kterou mu poskytuje spotřebitelské právo. Jeho základ nalezneme v občanském zákoníku a dále pak ve zvláštních právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.), v zákoně o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (č. 59/1998 Sb.).

Jak jsem se již zmínil výše, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, o dílo případně jiné, pokud je na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Při uzavření těchto smluv není nezbytně nutná fyzická přítomnost Vás a prodejce. Smlouvu lze uzavřít i jinak než-li přímo v obchodě či na tržišti, např. prostřednictvím telefonu, faxu, poštovní objednávkou, z katalogu či stále častěji také na internetu nebo pomocí teleshoppingu. Smlouvy uzavřené způsobem uvedeným v předchozí větě označujeme jako tzv. spotřebitelské smlouvy uzavírané na dálku. Popsané komunikační prostředky (internet, telefon, pošta ad.) nám umožňují nakupovat v libovolném čase, dovolují nám prohlížet si zboží, aniž bychom museli vystát dlouhé řady u pokladen či bojovat o volné místo na parkovišti. Tento druh nakupování ovšem kromě nezpochybnitelných výhod přináší i jistá rizika. Co když zboží, které jste si objednala, vůbec nedorazí? Nebo je zcela odlišné od zboží, které prodejce propagoval v katalogu? Na nebezpečí výskytu těchto problémů zákonodárce pamatoval, a proto občanský zákoník obsahuje zvláštní úpravu ochrany spotřebitele při uzavírání tzv. smluv na dálku.

Občanský zákoník v ustanovení § 53 odst. 4 stanoví, že při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku (internet, telefon, fax, pošta atd.) musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem srozumitelně, jasně a určitě známy informace o podnikateli, zboží nebo službě, ceně za zboží nebo službu, nákladech na dodání, způsobu dodání, platbě a poučení o právu na odstoupení. Pokud spotřebitel uzavřel smlouvu s pomocí těchto prostředků (např. koupil zboží přes internet), má právo od ní odstoupit (tedy zboží vrátit) do 14 dnů od převzetí zboží, a to i bez udání důvodu. V případě, že ale podnikatel nepředal či nezpřístupnil spotřebiteli informace, které stanovuje zákon, lhůta na odstoupení se prodlužuje na 3 měsíce. Pokud během ní spotřebitel informace dostane, 3měsíční lhůta se ukončuje a začíná běžet lhůta 14denní. Rozhodl-li se spotřebitel objednávku zrušit a zboží vrátit, doporučuji, aby tak učinil písemnou doporučenou poštovní zásilkou, průkazně faxem nebo e-mailem. Ústní odstoupení od smlouvy (např. telefonicky) není účinné, pokud se samozřejmě nedohodnete s prodávajícím na opaku. I v takovém případě bych ovšem z důvodu Vaší právní jistoty a ve smyslu rčení "co není psáno, to není dáno" upřednostňoval a doporučoval písemné odstoupení.

I přes shora uvedená ustanovení, která mají za cíl chránit spotřebitele a nepochybně k tomu i přispívají, skýtá koupě zboží prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, především pak prostřednictvím internetu, značná rizika, která u tzv. "kamenných obchodů" nejsou.

Hlavním rizikem je především anonymita, kdy často vůbec nevíte, kdo Vám vlastně dané zboží prodává. Dále platí, že řada internetových obchodů nedodržuje zákonem stanovené informační povinnosti a v případě reklamace zboží se může lehce stát, že zákazník zjistí, že naletěl. Z tohoto důvodů by se každý, kdo hodlá využít služeb internetových obchodů, měl řídit určitými zásadami opatrnosti, které mu mohou pomoci předejít případnému zklamání z nepovedeného obchodu a ztráty těžce vydělaných peněz:

• Vyhledat si před samotnou koupí co nejvíce informací o společnosti. Skvěle vypadající internetová stránka nemusí ještě znamenat, že je společnost k takovému obchodu oprávněna. Cennou pomůckou Vám mohou být názory a zkušenosti jiných spotřebitelů uveřejněné na internetu.
• Zjistěte si kompletní obchodníkovou adresu a telefonní číslo a ověřte si údaje o něm na obchodním rejstříku (www.justice.cz), příp. na živnostenském rejstříku (www.mfcr.cz). Nenakupujte na internetových stránkách, které tyto informace neobsahují.
• Přečtěte si pořádně smluvní podmínky, které mnohdy bývají umístěné v místech, kde byste si jich nemusel všimnout, případně jsou napsány malým písmem.
• Zjistěte si, co všechno zahrnuje cena. Zahrnuje také daň, poštovné a balné? Nejsou kalkulovány nějaké další nejasné poplatky?
• Nepotvrzujte svou objednávku, dokud si nebude zcela jisti, kolik přesně Vás to bude stát.
• Využívejte pouze ty internetové adresy, které umožňují platby zabezpečeným systémem. Internetové stránky by měly začínat https//- to "s" znamená, že jsou bezpečné. Bezpečné stránky mají kódový systém, který je označen visacím zámečkem dole na obrazovce a který se objeví, když vyplňujete své údaje o platbě.
• Vždy si uchovejte kopie všech informací týkajících se koupě. Vytiskněte si objednávku, její potvrzení, obchodní podmínky a všechny popisy uvedené u daného zboží či služby.
• Nikdy nezapomínejte na svoje práva, která Vám právní řád poskytuje, zejména na právo odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu do 14 dní od koupě. Neznalost zákona totiž neomlouvá.

V případě, že byla některá z Vašich práv porušena, měla byste se vždy obrátit na konkrétního prodejce s reklamací. Pokud prodejce reklamaci neuzná, můžete se obrátit na Českou obchodní inspekci s podnětem, aby prověřila korektnost chování prodejce a zda tento neporušuje zákon. Nebude-li sjednána náprava, nezbývá Vám nic jiného, než se obrátit na soud s příslušnou žalobou. Nicméně bych všem doporučoval myslet před uzavíráním spotřebitelské smlouvy na dálku na jednu českou, stoletími prověřenou moudrost, "dvakrát řež a jednou měř".